Podlá nakládačka na Balkáně ho nakopla. Teď trénuje s Vémolou a chce titul

Rodák z Českého Krumlova, který žije v Táboře, datuje své sportovní začátky na Balkáně. Bylo mu 13 let, když se jeho matka provdala a její manžel rodinu přivezl do Černé Hory.

„Tehdy jsem to moc nevnímal. V zemi bylo krásně, mají nádherné moře. Ale neuměl jsem jazyk, stále jsem nezapadal, měl problémy. Místní byli sprostí, nadávali mi a hodně dávali najevo, že jsem jiný,“ vzpomíná 32letý Fošum.

Jeho rodina se po několika letech vrátila do České republiky, on si i přes počáteční problémy v zemi zvykl. Nerad však opouštěl přítelkyni a kamarády. 

„Nechtěl jsem zpátky, ale zpětně si říkám, že jsem byl blázen. V Česku je život o sto procent lepší a klidnější. Potřeboval jsem zdravotní péči, která je na Balkáně zoufalá. Tam lidé leží v nemocnicích na zemi,“ líčí.

Těžké začátky na Balkáně

Sám ošetření několikrát potřeboval, protože se začal věnovat bojovým sportům. V plánu to však neměl. „Doprovázel jsem kamaráda, který si něco zapomněl v tělocvičně. Čekal jsem na něj a oslovil mě asi stokilový kluk, ať jdu do ringu a zkusím to. Já měl tehdy asi 70 kilo. Vlezl jsem tam a on mě seřezal. Zlomil mi nos, dostal jsem pořádnou nakládačku,“ popisuje.

Většina lidí by po takové zkušenosti obcházela kolbiště obloukem. Fošum to však cítil jinak. „Mě to motivovalo, chtěl jsem mu to vrátit, což se mi i povedlo. Každý den jsem chodil první na trénink a poslední z něj. Za tři roky jsem byl lepší než on. Byla mezi námi rivalita,“ říká.

Tak začala kariéra 187 centimetrů vysokého bojovníka. „Po roce jsem zkusil první zápas, hned jsem vyhrál. Jezdil jsem na různé turnaje, dařilo se mi a bavilo mě to. Chtěl jsem se dál zlepšovat,“ uvádí.

Bojovník MMA Robin Fošum.

Nadějný vzestup mu zarazilo vážné zranění. „Trénovali jsme na sto procent a bez chráničů, bez helmy. Dvakrát denně s nulovou regenerací. Vzal jsem v roce 2010 zápas proti šampionovi z Bosny. Myslel jsem, že na něj mám. Ale spíš mě tam nastrčili, aby mě smetl. Dal jsem mu pár ran, ale odešla mi fyzička a soupeř mě knokautoval,“ vypráví.

Tvrdý zápas zapříčinil v kombinaci s předchozími ranami problémy s hlavou a nervovou soustavou. Dostavila se i srdeční arytmie. „Necítil jsem ruce, obličej, nemohl jsem chodit. Bál jsem se, že skončím špatně,“ pokračuje.

Fošum se musel vrátit po deseti letech do Česka, kde mu lékaři pomohli z nejhoršího. Ačkoli mu tento sport zakázali, nevzdal se.

„Tak po čtyřech letech jsem začal cvičit, boxovat na pytel. Všiml si mě majitel táborské firmy PL Beko Luděk Kočí a ptal se mě, proč nezápasím. Postupně mi navrhoval, že by mi sport financoval. Zároveň mě zaměstnal a uzpůsobil pracovní dobu pro tréninky, což je unikátní. Díky němu jsem se dostal na současnou úroveň a motivuje mě jít ještě dál. Tátu jsem poznal až ve třiceti, on mi ho prakticky nahradil,“ oceňuje.

Po dvou měsících vyhrál svůj první duel v amatérském MMA. Neztrácel čas a rovnou postoupil na profesionální úroveň. „První zápas v organizaci Oktagon jsem vzal nepřipravený a prohrál ho se špičkovým bojovníkem,“ vrací se ke klání s Jozefem Jaloviarem. Brzy však přešel do týmu Reinders MMA pod vedení André Reinderse, nejlepšího kouče MMA 2020. Fošum se zlepšil a vyrovnal si bilanci výhrou s Melvinem Maném.

Jméno soupeře zatím nezná

Při hlídání dcery jezdí trénovat z Tábora také do klubu Gladiators gym České Budějovice ke kouči Michalu Novákovi. „Zlepšuje mi údery loktů, kolena, kopy, mám to pestré. Trénují tu šikovní a talentovaní kluci jako Pepa Talafous, David Velíšek nebo Fanda Bočáň. Sice jsou lehčí než já, ale je to dobrý sparing,“ chválí si.

Robin Fošum se chystá na další souboj, 29. května v Oktagonu nastoupí znovu. Jméno soupeře v polotěžké váze zatím potvrzené nemá. „Jako každý si hlídám váhu a tvrdě na sobě pracuji. Do budoucna nevylučuji přestup do těžké váhy. Cítím totiž víc energie, když nemusím trápit tělo dietami. Pokud se nenajím, nejsem to já,“ bilancuje.

Bojovník MMA Robin Fošum (v bílém triku) při tréninku.

V přípravě se Jihočech potkává i s předním českým bojovníkem Karlosem Vémolou. „Jezdí k nám občas na tréninky. Je to čest se s ním připravovat. Karlos je osobnost, ale každého pozdraví, je vstřícný. Na tréninku se chová jako všichni ostatní, není arogantní. Mám se od něj hodně co učit a skvělých bojovníků je u nás v gymu víc,“ má jasno.

Kromě Vémoly si Fošum už zatrénoval i s bojovníkem Jiřím „Denisou“ Procházkou, který se díky výhře nad americkým zápasníkem Dominickem Reyesem posunul v žebříčku UFC na druhé místo v polotěžké váze. „Dvakrát jsme spolu potrénovali. Pozdravíme se, on o mně asi moc neví. Ale předvádí neskutečné výkony, techniku rukou mu mohou všichni závidět. Věřím, že vyhraje titul v UFC,“ přeje mu.

Zranění rozdělilo bojovníkovi kariéru. Je ohleduplnější ke svému zdraví, ale nic nevzdává a nejistotu si nepřipouští. „Nedá se jít do zápasu s obavou a přemýšlením o tom, že se můžu zranit. V cestě za úspěchem je dnes už neodmyslitelnou součástí spolupráce s mentálním koučem Petrem Žídkem a trenérem na brazilské jiu-jitsu Robertem Keněm,“ zmiňuje.

I po třicítce má Robin Fošum smělé cíle. „Chtěl bych získat český titul v těžké váze. V mém věku už na vyšší organizace moc koukat nemůžu,“ uvědomuje si.