Česká reprezentantka se probojovala na olympiádu. O tom jsem snila odmalička, usmívá se
16.03.2024
Autor: Miroslav Obluk
Petra Štolbová a její svět.FOTO: se souhlasem Petry Štolbové
Fantastický úspěch, historický milník, zápis do dějin. Usměvavá bojovnice Petra Štolbová se stala první českou taekwondistkou, která do českých luhů a hájů přinesla olympijský oheň. Před týdnem získala v bulharské Sofii dvě výhry, ty mají dnes cenu zlata. Štolbová získala místenku do Paříže, dostala české taekwondo na světovou mapu. "Tohle byl odmalička takový můj sen. Strašně mě baví přepisovat ty rekordy, historii, zvedat povědomí o českém taekwondu," byla šťastná dvaadvacetiletá hvězda v rozhovoru pro kaocko.cz.
O víkendu jste získala místenku do Paříže. Jak se cítíte s odstupem času?
Pořád mi to nějakým způsobem nedochází. Neustále mi přichází zprávy, gratulace, podpory, je to neuvěřitelné. Nějak to nepobírám.
Dovedete popsat, jaká byla cesta na olympiádu? Čím vším jste si musela projít?
Měli jsme poměrně náročnou přípravu, byli jsme pořád někde pryč. Přes týden trénujeme dvakrát denně každý den, o víkendech jsme měli turnaje. To znamenalo, že jsme v pátek ráno odjeli a vrátili jsme se třeba v pondělí ráno. Jeli jsme třeba čtrnáct dní nonstop. Bylo to náročný, ale vyplatilo se to (úsměv).
Taková příprava je velkým náporem na tělo i na psychiku. Jak jste si s tím dokázala poradit? Pracujete s mentálními kouči, nebo je to čistě ve vás?
Jo, pracuji. Hodně mi pomáhala Káťa Vejvodová. Od olympijského výboru jsem na ni dostala kontakt a už půlrok spolu spolupracujeme.
Cítíte za tu dobu velký progres?
Hodně velký. Káťa mi pomohla s koncentrací a s tím klidem před zápasem.
Předtím jste bývala roztěkanější?
Jo, hlavně při těch velkých turnajích jako bylo mistrovství Evropy, světa. Málokdy jsem dokázala sama o sobě být v klidu. Běhají vám myšlenky, říkáte si, jestli jste na to dost dobrý a tak. Káťa mě vlastně naučila, jak komunikovat sama se sebou, udržet si klid, pozitivní myšlení, soustředění, sebejistotu. Naučila mě, že i když se zápas nevyvíjí podle přestav, jde to pořád v klidu otočit.
Klid jste si udržela, dostala jste se jako první zástupce českého taekwonda na olympijské hry. Jaký je pro vás pocit, že jste ta první?
Tohle byl odmalička takový můj sen. Mnohá prvenství jsem měla na kontě už předtím. Vyhrála jsem dvakrát za sebou mistrovství Evropy do jednadvaceti let, to nikdo předtím neměl. Byla jsem druhá na mistrovství světa, to také nikdo nedokázal. Strašně mě baví přepisovat ty rekordy, historii. Baví mě zvedat povědomí o českém taekwondu. Protože málokdo, když řeknete taekwondo, si vybaví, co to je. Spíš nás srovnávají s judem, i když jsou to rozdílné sporty (úsměv).
Váš úspěch vrhne na váš sport velké světlo, co byste vzkázala případným zájemcům?
Že je to super. Mě hrozně baví vidět to, jak se moje tělo posouvá, co zvládá, jak překonává limity. I kolektiv máme skvělý, to je nejdůležitější.
Bylo taekwondo láskou na první pohled?
Byla to moje první láska. Začala jsem s ním v sedmi letech, v září to bude už patnáct let. Předtím jsem chodila jen na nějaké sportovní hry v první třídě, takže tohle byl první sport, který jsem dělala i dělám.
A teď máte namířeno do Paříže. To je úplný hollywoodský příběh…
Je to tak, nepřeskakovala jsem ze sportu na sport (smích).
S úspěchem přichází i pozornost. Vy jste si teď soukromý profil na sociálních sítích uzavřela. Chtěla jste tu sportovní cestu oddělit od té osobní?
Přesně tak. Já už jsem nad tím přemýšlela delší dobu, ale až teď jsem si to uzavřela. Nechala jsem veřejně sportovní profil, osobní jsem si uzamkla, tam mám třeba fotky s rodinou, s kamarády, s přítelem. Chtěla jsem to oddělit.
Sportovní cesta je úspěšná. Jak jste se odměnila za životní úspěch?
Zatím nijak, zatím se snažím dobře vyspat, odpočinout si. Trávila jsem čas s přítelem, dala jsem si dobré jídlo, už jsem byla i na tréninku. Stačí mi mít volný víkend, a pak už jsem natěšená na další práci. I třeba o víkendu, kdy máme mít úplné volno, chodívám někdy s přítelem do posilovny, zajdu na procházku se psem.
Jste ráda, když jste pořád v jednom kole?
Jsou i dny, kdybych se nejraději zavřela jenom sama se sebou, ale jakmile mám volno, snažím se ho využít s rodinou, s kamarády, těch volných chvil moc není.
Živí vás sport, máte k tomu ještě nějakou práci, studium?
Studuji. Jsem ve druhém ročníku na výživovém poradci. Profesoři jsou moc ochotní. Nejtěžší je pro mě zkouškové, kdy se musím učit třeba čtyři hodiny a do toho trénovat, ale jde to zvládnout. Pomáhají mi i spolužáci. Mám individuální studijní plán a když jsem třeba na tréninku, tak mi posílají materiály.
Když už máte volno, jak ráda trávíte čas?
Pustím si film, přečtu si knížku, zajdu ven s přáteli, na kávu, na procházku.
