Dvořák (skóre 20-4) pohovořil s médii po návratu z Columbusu o porážce, bučení fanoušků, zraněních či na letišti ztracených a poškozených kufrech.
S Nicolausem prohrál po třech kolech na body (třikrát 29-28), ve druhé části přitom utržil takzvaný „knock down“, kdy jím otřásla rána tak, že se sesul k zemi, přičemž byl schopný ihned pokračovat a boj dokončit.
„Samozřejmě mi v hlavě létá, co jsem mohl udělat lépe, mrzí to, ale dokážu to kousnout. Neprohrál jsem nijak jednoznačně, jen těsně. Dokázal jsem si, že se s klukama z top 10 dokážu rvát,“ říká 29letý Dvořák.
Kdy proběhne hodnocení duelu?
Dohodli jsme se, že si vypíšu věci, co chci změnit. Týmu nemůžu nic vytknout, odvedl neuvěřitelnou práci. Jedná se o sebemenší drobnosti, úplné blbosti. Já se cítil celou dobu dobře, ani jsem nebyl nervózní. Napadají mě maličkosti, na kterých bych mohl zapracovat.
Jaké například?
Třeba když mě Bruce Buffer vyvolával, příliš brzo jsem zvedl ruku nad hlavu. Mohl bych ji tam mít jen pár vteřin. Myslel jsem, že už řekne moje jméno, ale on ještě vypočítával rekord. To už mi bylo blbé dát ruku dolu a pak zase nahoru. Špatný odhad. O takových drobnostech mluvím.
Co soupeř, zaskočil vás něčím?
Byl rychlejší, než jsme si mysleli. Těžko jsem ho zaměřoval, abych rozjel vlastní útok. Taky byl tvrdší v úderech. Já chtěl být ten, kdo utvoří tlak a půjde do přestřelek.
Dvořák ve čtvrtém zápase v UFC poprvé neuspěl, s Nicolauem prohrál na body |
V prvním kole na vás fanoušci v Columbusu bučeli. Dlouho mezi vámi nepadl jediný úder.
Vnímal jsem to, ale výkon to neovlivnilo. To je pro Amíky typické. Dvacet vteřin se nic neděje, tak bučí. A při první výměně začnou skandovat. Já chtěl být aktivní, ale soupeř utíkal. Hýbal se a čekal, aby mohl utéct do strany a vpálit zadní kontr.
Ve druhém kole vám dal knock down. Jak byla situace vážná?
Po něm si zbytek kola nepamatuju. Vím, že jsem spadnul a okamžitě jsem soupeře svázal. Věděl jsem, že jsem to kolo prohrál, to jsem o přestávce řekl i svému rohu, že třetí kolo musím vyhrát. Oni mi na to něco řekli, ale vůbec nevím co. I z posledního kola si pamatuju jen útržky.
Zdravotně jste na tom tedy jak?
Mám rozbité obě nohy, možná zlomený prst na ruce, dost otřes mozku... Ještě se budu vracet do pražského Motola, aby mi udělali magnet hlavy i nohou. Vyšetření je spousta, ale tak to je. Jdete se porvat, to něco stojí.
Chodíte na hranu.
Já se v kleci snažím nechat všechno. Navíc si musíte uvědomit, že to není tak, že se sesekáte v zápase. Ano, to bolí, ale před tím máte šest měsíců tvrdé přípravy, kdy bolí každý den od rána do večera. Nabaluje se to a v zápase se to jen znásobí. Zažil jsem zápasy, kdy mi nic nebylo, ale poslední dobou jsem rozbitý víc.
Teď jsou plány uzdravit se?
Mám zakázané snad všechno včetně hlasité hudby. Potřebuju pár dní klid, pak sednu na kolo, půjdu plavat, projít se do lesa... Duben bude odpočinkový.
A výhled dalšího zápasu?
Zůstal jsem v top desítce, neklesnul jsem, takže třeba za půl roku bych znovu rád nastoupil a určitě chci někoho z top patnáctky, ideálně desítky. Nicolau byl skvělý soupeř. Uvidíme, co nabídne UFC, my stejně nemůžeme jen tak říct ne.
Avizoval jste, že jste měl trable s kufry na letišti, jeden se vám ztratil. Už ho máte?
To vám něco povím... Jeden kufr mi dorazil, ale byl totálně zdevastovaný, zničený na hadry. Říkal jsem si, že horší to být nemůže. Jenže pak kurýr přivezl druhý kufr a hned u dveří mi hlásil: Radost mít nebudete... I ten druhý byl rozsekaný, urvaný kolečka, praskliny... Tohle jsem nezažil. Jako by ho vyhodili z letadla ještě před přistáním. Měl jsem v něm spoustu vybavení na zápas, herní sluchátka, elektroniku... Všechno rozsekané.
Jak to řešíte?
Už jsem volal s pojišťovnou, oslovil jsem přepravce... Do noci jsem v angličtině vyplňoval reporty, fotil všechno, co se rozbilo. A teď čekám.
