Klame tělem. Vlastně je to příjemný chlapík, který rozdává jeden úsměv za druhým, velmi ochotný a slušný. Jen musí zhasnout červená světélka.
Ani byste neřekli, že mu je třicet let. Že když létá trénoval po světě, už nepatří k omladině, která také sní o hvězdné kariéře. Ve světě bojových sportů ale na tomhle příliš nezáleží, Magard je teprve na začátku cesty.
V sobotu v Liberci obhajuje titulový pás bantamové váhy do 61,2 kilogramu proti veteránovi z UFC Gustavu Lopezovi. A Magard ho už týdny nešetří, na tiskové konferenci před pár týdny mu vyčítal, že je tlustý.
Proč jste si to myslel?
Viděl jste ho? Podívejte se na jeho Instagram. Měl břicho jako těhotná ženská v šestém měsíci. Byl úplně mimo formu. Víte, já své soupeře studuju skrz naskrz, nedívám se jen na to, co umí v kleci. Pozoruju životní styl, jak žijou, s kým se stýkají. Chci znát každou informaci. O Gustavovi vím věci, které on určitě nechce, aby se dostaly ven. Takový já prostě jsem.
Viděl jsi to svoje břicho? Před Oktagonem v Liberci to mezi soupeři jiskří |
A co jste vypozoroval?
Třeba že zatímco já jezdím na tvrdé kempy do Anglie, on leží v Los Angeles ve vířivce.
Nehraje to na vás?
Nemyslím si. Vždyť má ke kariéře práci, navíc se stará o dítě. Tohle nepřelstíte. Vypadá jak hobit z Pána prstenů. Já chci přitom toho nejlepšího Lopeze. Toho, který se dostal do UFC a vyhrával v něm. Nemám rád trash talk, jen popisuju, co vidím.
Neříkejte, že nemáte rád trash talk. Vždyť máte nejprořízlejší pusu z celého Oktagonu.
Skutečně? Já to tak necítím. Trash talk beru, když říkáte o lidech špatné věci. No dobře, možná trochu trash talku dělám, ale držím se faktů. Chci, ať lidí vidí, jak já vnímám soupeře. Nebudu říkat zlé věci o rodině, to by bylo neslušné, ale když vidím, že je někdo mimo formu a chová se neprofesionálně, upozorním na to. Stejně jako jsem říkal svému předešlému soupeři Filipu Mackovi, že z něj cítím zlomeného člověka. Měl jsem pravdu. Jsem senzibil. Vycítím z vás všechno.
První Oktagon v Liberci: boj o titul, Král severu i Vémolův návrat |
Sledoval jste kariéru Lopeze?
Já s ním dokonce před dvanácti lety trénoval. Začínal jsem s MMA a odletěl do Ameriky. On zrovna přešel z wrestlingu k MMA. Ani nevím, jestli to ví, ale na tom stejně nezáleží. Jo, sledoval jsem ho. Vždycky jsem se s ním chtěl utkat. Teď přišla ideální chvíle. Snad se vzdal jídla.
V Ostravě na tiskové konferenci vás nechal povídat, sám moc nereagoval, a to přiletěl jen z Ameriky kvůli tiskovce.
Zakolísal, když jsem mu vmetl do očí, že tam se mnou ani nechce sedět. Málem zmeškal let, jen předstírá, že je ještě zápasník. Už se věnuje byznysu. Já nemám jinou možnost, zápasení je můj život.
Vám by se chtělo letěl z Ameriky jen na tiskovku?
To je součást práce, podepsal jsi smlouvu, tak makej. Já vám řeknu můj program. Byl jsem na kempu v Manchesteru, jel domů za rodinou a synem na jeden den, ještě tu noc jsem ve tři hodiny vstal, abych chytil letadlo, a dorazil do Česka. Není to vždycky krásné, ale z respektu ke sportu i všem okolo to musíte dělat.
Nejste z toho unavený?
Já to miluju. Těší mě, když se musím vypořádat s nepohodlím. Když jsem někde v příjemném prostředí, začnu být nesvůj. Jasně, je to unavující, ale vydržím. To ze mě dělá profesionála. A i když mě tělo bolí, budu bojovat dál. Klidně nebudu spát ve vlastní posteli. Tu hořkost a násilí pak přenáším do klece.
Měl jste to tak vždycky?
Nikdy jsem nebyl úplně vzorný školák. Trénuju bojové sporty od čtrnácti let, v osmnácti jsem poznal MMA a šel jsem „all in“. Odstěhoval se od rodiny do jiné části Dánska, jel do neznámého prostřední, a to mě obrousilo. Proto když jeho vidím ve vířivce a sebe v ledové vaně v Manchesteru, vím, že nejsme stejní.
Za čím míříte?
Moc daleko nekoukám. Vím, že chci, aby na mě lidi vzpomínali jako na jednu z nejlepších bantamových vah historie. Aby si vybavili to násilí, které jsem v kleci dokázal ukázat.
Jaký jste byl v mládí?
To už bude dlouhá doba. Vždycky jsem v sobě měl ten výjimečný oheň, který jsem se učil kontrolovat. Vyrůstal jsem na filmech s bojovou tématikou, potřeboval jsem se s něčím ztotožnit. Kdyby se mi to nepodařilo, byl bych buď mrtvý, nebo ve vězení.
Smrt táty mě změnila, říká MMA zápasník Malach. A proč nemá rád filmy o Rockym? |
Co na vás říká rodina?
Celou dobu mě podporuje. Vidí, jak jsem šťastný. Co nejhoršího se vám může v životě stát? Že nebudete šťastný.
Kde se ve vás bere to sebevědomí?
Vychází z mé nejistoty. Trénuju ohromně tvrdě, protože se bojím prohry. Kdybych si věřil na sto procent, nedělám to. Mám to fakt rád. Vydělávám peníze za to, že někoho mlátím do obličeje. A lidi vám za to ještě fandí, nezavřou vás.
Co cítíte, když někdo trefí vás
Zase ten oheň, chuť zlepšit se, to, co mě žene vpřed. Nikdy se nelituju. Ani když jsem si koncem minulého roku zlomil čelist a přišel jsem o hlavní zápas v O2 areně. Možná na hodinu jsem se litoval, pak jsem plivl na zrcadlo a zakázal si to. K čemu by to pomohlo?
