Musím přerušit kariéru, přiznává Kotalík. Potřebuje najít práci, možná i gym
31.05.2023
Autor: Ondřej Huml
Michal Kotalík, co bude dál?FOTO: OKTAGON MMA
Těšil se na odvetu s Olem Magnorem, výhrou se chtěl vydrápat zpět na výsluní. Na Oktagonu 42 v Bratislavě ale selhal už na váze a výsledkem je peklo na zemi. Přestřelení hned o pět kil přišlo Michala Kotalíka vážně draho. Ztratil zápas, výplatu i podporovatele. Místo toho, aby vyhlížel šanci na reparát, teď musí shánět peníze i práci. Navíc má dost nejistou budoucnost v gymu i v samotné organizaci. "Prostě jsem to nedal a fakt mě to mrzí. Hlavně vůči sponzorům, kteří se ode mě odvrátili. Bohužel to udělali prakticky všichni, někteří chtějí ode mě peníze za přípravu zpátky. Já teď ale vážně nemám z čeho jim to dát," přiznal Kotalík v rozhovoru pro kaocko.cz.
Michale, po Oktagonu 42 jste se stáhnul hodně do ústraní. Proč jste se tak rozhodl?
Je to tak. Dlouho jsem mlčel, za celou dobu jsem přidal jen jeden příspěvek na Instagramu. Omluvil jsem se fanouškům, přemýšlel jsem, co víc k tomu říct. Své selhání v Bratislavě jsem v sobě dost chroupal, chroupu ho doteď. Bylo to fatální, a to i z hlediska mého zdraví. Jen jsem si na mém tělu potvrdil, že tohle už zažívat prostě nikdy nemůžu a nechci.
Proč jste se nevyjádřil hned po zápase?
Tohle je něco, co si s sebou nesu už z basy. Když se vám tam něco stalo, musel jste se s tím poprat sám, nikdo jiný vám nepomohl. Byl jste prakticky bezmocný a čas vás nikam netlačil, takže uzavřít se do sebe bylo to jediné, co jste mohl dělat. Bohužel to ve mně zůstalo, byť chápu, že to asi není dobře. Zkrátka mi chvíli trvá, než se otevřu. Když mi navíc po turnaji přicházely zprávy typu, že by bylo lepší, abych v té base tenkrát umřel, moc mi to nepomohlo. Uzavřel jsem se pak už úplně, nebylo to dobrý. Teď už jsem se z toho trochu dostal, ale rozhodně to není ideální. Zvlášť když jsem do přípravy investoval všechny svoje peníze. Ale úplně všechny. Už nemám na to, abych zafinancoval další přípravu. Musím si nejdřív najít práci a poplatit všechno, co jsem si půjčil na tu poslední. Což samozřejmě znamená, že nebudu mít čas na běžnou přípravu, ale nedá se nic dělat. Musím se z toho vyhrabat. Vydělat si takové peníze, abych si další přípravu už mohl zaplatit sám. Pokud tedy nějaká příprava ještě někdy bude. Doufám, že jo, ale nebude to hned. Jinou cestu teď nevidím. Jsem se vším pozadu a musím se k tomu postavit čelem.
Znamená to, že přemýšlíte o konci kariéry?
O konci úplně ne, ale zkrátka jsem se rozhodl ji na chvíli přerušit. Bohužel není zbytí. O víkendu jsem se měl představit v Košicích na East Pro Fight, ale s trenérem jsme se rozhodli, že do toho už nepůjdeme. Omlouvám se vedení organizace, ale už jsem neměl z čeho přípravu zafinancovat. Navíc šlo o catchweight 86 kil a Matyas Viszlay s ním odmítl hýbat směrem výš. Musel bych tak za dva týdny shodit 20 kilo, upřímně říkám, že bych to nedal. Pikantní je, že sám Viszlay nakonec převážil o skoro tři kila a soupeř s ním odmítl nastoupit, takže se jeho zápas celý zrušil. Je to škoda. Ale já už každopádně vím, že do střední váhy hubnout nikdy nebudu.
To chápu. Zvlášť po tom, co se stalo v Bratislavě…
Tam jsem to prostě nedal a fakt mě to mrzí. Hlavně vůči sponzorům, kteří se ode mě odvrátili. Bohužel to udělali prakticky všichni, někteří chtějí ode mě peníze za přípravu zpátky. Já teď ale vážně nemám z čeho jim to dát.
Prozradíte, kolik potřebujete sehnat?
Přesnou částku ani nevím, ale vemte si, že kvalitní tříměsíční příprava stojí kolem 50 až 60 tisíc. Což je docela dost na to, že se neválíme v penězích, nedostáváme za zápasy miliony, jak si možná mnozí lidé myslí. Ostatní zápasníci asi dobře vědí, o čem mluvím. Navíc se bojím, že mě Oktagon vyrazí.
Mluvil jste s Ondřejem Novotným?
Psal jsem mu zprávu. Ale bylo to těsně před Oktagonem v O2 areně, kdy měl Ondra spoustu práce. Samozřejmě se vůbec nedivím, že v tu dobu neměl čas mě řešit. Nakonec mi sdělil, že když mě bude chtít vyhodit, řekne mi to přímo a ne přes média, což mě na chvíli uklidnilo. Jsem za ta slova moc rád. I za to, že mi dal Ondra prostor si všechno srovnat v hlavě a tak. Vím, že jsem se mu měl ozvat hned poté, co se to stalo. Že to ode mě bylo neprofesionální. Ale jak jsem řekl už na začátku, z basy jsem bohužel zvyklý uzavírat se do sebe. Byla to chyba, omlouvám se, že jsem nereagoval dřív. V té době na mě ale následky toho všeho ještě dopadaly a já moc dobře nevěděl, co si počít. Extrémně si mi vrátil flashback z Oktagon Výzvy, přišly finanční problémy. Zkrátka jsem se s tím musel porvat nejdřív sám. Neběhal jsem nikdy po pláži, ale přemýšlel jsem, jak z toho všeho najdu cestu ven. Na sítích jsem mohl začít vzkazovat, jak se vrátím ještě silnější, ale připadal bych si trapně. Navíc věřím tomu, že mě Ondra dobře zná a ví, jak moc mě to celé mrzelo a mrzí. Koneckonců se už nějaký ten pátek známe, v Oktagonu jsem hned od startu.
Jak se k tomu staví váš trenér André Reinders?
Psal mi zprávu, že si se mnou musí promluvit. Myslím si, že mě asi vyhodí, vlastně se tomu ani moc nedivím. U Andrého jsem od samého počátku, to on mě vedl do mého prvního zápasu v MMA. Je to fakt skvělý trenér, hlava obrovského gymu plného hvězd. Když mi ukáže dveře, se sklopenou hlavou to akceptuji. Chápu, že to se mnou nemá lehké, ale neudělal jsem to schválně. Jsou věci, s nimiž se peru už delší čas. A strašně mě to mrzí.
Nestojí za to si s ním v klidu promluvit?
Nemyslím si, že by to pomohlo. On má zápasníků moc, kdyby měl s každým řešit jeho osobní problémy, nedělá pak nic jiného. Alespoň tak to vidím já.
Pojďme teď k samotné váze. Část fanoušků to může vnímat tak, že jste se na shazování vykašlal…
Mrzí mě, jestli to takhle vypadá, ale není to pravda. Už před zápasem jsem věděl, že do střední váhy hubnu naposledy, jen jsem doufal, že mě ledviny ještě jednou podrží. Bohužel mi daly jasně najevo, že ne. Kdyby nešlo zrovna o odvetu s Magnorem, zavčasu bych z toho vycouval. Já jsem tu odvetu s ním ale fakt chtěl. Byl jsem na něj skvěle připravený.
Co přesně se tedy stalo?
Trenéři viděli, že ač jsem se potil sebevíc, váha nešla dolů. Prostě ne. Někdo si možná myslí, že beru steroidy, já se ale za zapřísahám, že to tak není. Když mi někdo zaplatí testy, moc rád je podstoupím. Chybu jsem však udělal v tom, že zatímco normálně odvodňuji z 93 kil, teď to bylo z 97. Měl jsem za to, že to dám, že to ze sebe prostě nějak vyždímám. Bohužel se však ledviny zasekly a už mě dál nepustily. Navíc jsem se pak zlomil v hlavě. Když jsme odjížděli do Bratislavy, váha v Nymburce mi ukázala 88 kilo, mám na to svědky. Jenže jsme přijeli na turnaj a najednou jsem měl necelých 92. To už bylo na mě prostě moc. Když jsem se pak ještě vrátil ze sauny a ukázalo se, že jsem tam za tři hodiny shodil jen půl kila, byla to pro mě konečná.
Šlo něco udělat lépe?
Já jsem stravu i všechno okolo jel stejně svědomitě jako vždycky, jen jsem svou hmotnost průběžně tolik nekontroloval. Proto jsem měl před odvodňováním o čtyři kila víc než normálně. I tak jsem věřil, že to zvládnu. Povolil jsem kohouty, jak to jen šlo, šel jsem až na hranu. Jenže tělo mě nepustilo. Otekl mi jazyk způsobem, že jsem ho měl úplně sedřenej, jak se mi třel o stoličky. Nemohl jsem jíst, jazyk se mi ani nevešel do pusy. Do toho jsem měl horečky. Ledviny mě bolely, jako by mě do nich někdo nakopal.
Věděl jste o problémech s ledvinami už dřív?
Samozřejmě. Už před turnajem jsem byl na vyšetření, kde mi doktoři řekli, že pravá ledvina má zhoršenou funkčnost. Celkem jasně mi sdělili, ať už takhle nikdy nehubnu, že to zdraví prostě nedává. Kvůli odvetě s Magnorem jsem to ale chtěl ještě jednou podstoupit. Bohužel to nevyšlo.
Nemáte pocit, že reakce okolí byly možná až moc přísné? Zvlášť když takový Al Matavao zápasil v Oktagonu čtyřikrát a váhu nedal ještě ani jednou…
Já myslím, že zrovna u něj už to ale asi nikdo neočekává. Navíc není z Česka a z komentářů fanoušků si toho nejspíš moc nedělá. Na kachny, co jsou vidět, se holt střílí mnohem lépe. Ale beru to na sebe. Nechci nikomu nic vyčítat. Spíš se omluvit všem, které jsem zklamal. I Magnorovi, protože ten zápas nemusel vůbec vzít. Nejvíc ze všeho se chci ale omluvit svému trenérovi a samozřejmě sponzorům. Všem, co do mě zainvestovali. Tomáši Bumbálkovi, Štěpánu Richterovi a jeho paní Jiřince, Dan Mikuškovi, Márovi Lončíkovi i panu Jiřímu Bejčkovi. A samozřejmě i mým koučům Martinu Svobodovi s Martinem Kozákem, co do přípravy dali kus sebe a já je zklamal. Stydím se za to.
Na druhou stranu, nic se nemá vzdávat…
To já ani neudělám. MMA se věnuji od 13 let, seknout s ním nechci. Jen říkám, že si potřebuji dát pauzu. Musím to udělat. Musím si srovnat pár věcí v životě i v hlavě, jiná cesta teď není. Až to zvládnu, naskočím zas zpátky.
