“Nesnáším zápasy,” přiznal Jakub Dohnal, dnes se bude snažit zkrotit šelmu z amerického Bellatoru
Na turnaji Oktagon 32 se divákům v Ostravě připomene Jakub Dohnal, prvotřídní grappler, který se probojoval až do finále třetí série reality show Oktagon Výzva. Na přípravu ale mnoho času neměl.
Turnaj Oktagon 32 v Ostravě přivítá zpátky na domácí půdě finalistu jedné z předešlých sérii reality show Oktagon výzva. Jakub Dohnal během vážení vysvětlil, kam se v posledních letech zatoulal. “Chtěl jsem zkusit zahraničí, ale všechno stopla korona, takže jsem hrozně dlouho stál. Jediný zápas, co jsem měl za celou dobu, byl v Cage Warriors.” V prestižní britské organizaci se ale nezadařilo, George Hardwick ve druhém kole nasadil gilotinu, z níž se Jakub bohužel nedostal. “Hezoun”, jak se Kubovi přezdívá, připomněl, že zápas vzal de facto bez přípravy. “Neměl jsem naspárováno, byl jsem po zranění, ale byla to příležitost. Takže jsme to prostě vzali, zkusili jsme to. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo.” O bitvě s Iamikem Furtadem se přitom také dozvěděl teprve nedávno, jelikož zaskakuje za zraněného Matěje Kuzníka. Tentokrát je však po fyzické stránce v lepší formě, v posledních týdnech makal dvakrát až třikrát denně. Když tedy přišla nabídka, prověřil si soupeře a usoudili, že by to tentokrát mohlo vyjít. Ačkoliv během rozhovoru prohlásil, že se na zápas těší, vzápětí přiznal, že to ve skutečnosti není úplně pravda. “Řeknu to na rovinu - nesnáším zápasy. Miluji přípravu a to, co je potom. Baví mě poznávat nové lidi, učit se nové věci. Zápas je můj cíl, ale nesnáším ho, protože je to hrozně stresující,” řekl a vysvětlil, že bojuje hlavně kvůli tomu, aby si následně mohl udělat pauzu. “Mně jinak hlava nedovolí, abych si dal volno.” Zároveň ale usoudil, že pokud jde o jeden jediný den, který musí přetrpět, má se vlastně docela dobře. “Je to celkem vyvážené, třeba oproti lidem, kteří chodí do práce, kterou nesnáší. Já nemám rád jen jeden den.“
V této souvislosti zmínil, že je na tom vlastně velmi podobně jako slavný bojovník George St. Pierre, Kanaďan se totiž také přiznal, že do klece chodil opravdu nerad, zápasy u něj probouzely enormní stres. Když Jakub jeho zpověď slyšel poprvé, měl pocit, že se mluví o něm. “Pouštěl jsem si to pořád dokola, viděl jsem v tom sám sebe. Znám bojovníky, kteří to mají stejně, akorát to nepřiznají, ale já to mám na párku.” Dohnal si ovšem zároveň moc dobře uvědomuje, že v těžkých situacích, kdy se dostává pod tlak, ze sebe dokáže dostat to nejlepší. Jako mnoho dalších vrcholových sportovců, i on v přípravě spoléhá na sílu vizualizace. “Začal jsem s tím pracovat, protože ta moje hlava je můj celoživotní problém. Mám srdce, vůli, všechno, ale hlava mě kolikrát blokovala.” Zhruba dva týdny před zápasem si začíná promítat průběh zápasu, podoba protivníka však v jeho hlavě ani vzdáleně neodpovídá realitě. “Představuji si třeba, že má tři až čtyři metry, 200 kilo, je to zrůda, má dvě hlavy, představuji si ho nejhoršího, jaký může být,” řekl a vysvětlil, že se v sobě snaží probudit pocit natěšenosti. “Pak si představuji, že ho házím, trefuji, něčím ho škrtím, nebo páčím.” Realita pak ve srovnání s hrůzostrašnou představou nepůsobí tak zle. “Pak se tam cítím suprově.” ...