Také 32letý Veličković má za sebou zápasovou štaci v UFC, před pěti lety ji ale po šesti duelech opustil s bilancí dvou výher, tří porážek a jedné remízy.
Ač žije v coloradském Denveru, kariéra ho zavedla zpátky do Evropy. Upsal se Oktagonu a v červnu se předvedl poprvé hned vítězně, ve veltrové váze (do 77 kg) porazil Emmanuela Dawu. Mimo klec stihl vyměnit i pár slov s Jiřím Procházkou, na kterého v Brně lidé stáli dlouhé fronty kvůli společné fotce.
„Sleduju ho dlouho. Ano, tehdy jsem vyhrál já, ale nikde se s tím nevytahuju. Už od našeho zápasu v roce 2012 jsem všem říkal, ať si na něj dají bacha,“ říká Veličković v rozhovoru pro iDNES.cz. Mluví v něm o českém zápasníkovi, životě v Denveru i o svých zálibách: tanci, hraní na bubnech či lovu zvěře lukem.
Proč se výhrou nad Procházkou nechlubíte?
Stalo se to hrozně dávno, nechci si na něm honit triko a snažit se tím české a slovenské fanoušky oslnit. Jsem rád, že to o mně lidi ví, snad mě díky tomu víc berou, ale ve Spojených státech mají jedno rčení.
Povídejte.
Jste jenom tak dobrý jako váš poslední zápas. V Brně jsem vyhrál, lidi si to budou pamatovat, ale kdybych prohrál, nikoho zápas s Procházkou nebude zajímat. Navíc mi v rohu dělal pomocného kouče jeho trenér Martin Karaivanov. Spíš doufám, že někdy za nimi budu moct přijet a společně potrénovat.
Vzpomínáte si na zápas s Procházkou?
Jasně, tehdy jsem ho ještě neznal, zápasil o váhovou kategorii výš a byl oproti mně vysoký, měl dlouhé ruce a vytáhlé nohy. Ale věřil jsem si na něj, celou dobu jsem tlačil, aby nemohl využít rozpětí paží. Udolal jsem ho díky agresivitě.
Podívejte se na záznam ze zápasu Procházka - Veličković:
Co na něj říkáte dnes?
Mám z něj radost! Opravdu. Věděl jsem, že jestli se někdy dostane do UFC, povede se mu dobře. Je to chytrý bojovník s velice neortodoxním stylem boje, myslím, že díky tomu vyhrává. Zápasníci v UFC nemají tušení, jak se proti němu bránit.
Vy byste věděl?
Vůbec nad tím nepřemýšlím, podívejte, on zápasí v polotěžké váze (do 93 kg), já ve veltru (do 77 kg). Jeho zápasy sleduju čistě fanouškovským okem a užívám si je.
Fanoušci si v Brně užili i vás. Soupeře jste rozkopal tak, že v zápase nemohl pokračovat.
A díky tomu byl celý víkend nádherný. Z Denveru se mnou letěla přítelkyně, ze Srbska dorazili rodiče, to bylo moc hezké. Nakonec jsme měli čas prohlédnout si i Prahu před odletem zpátky do Spojených států, navíc kamarád ze Srbska vlastní kousek od Orloje pizzerii.
Voláme si po Skypu, na profilovém obrázku máte orla, to je kvůli Americe?
Ne, to je orel s bílou čupřinkou. Víte, já měl jako dítě úplně bílé vlasy a k tomu staršího bráchu. Asi si dokážete představit, co to znamenalo. Pořád mi vymýšlel nějaké přezdívky. White-headed eagle, White coyote, White mouse (bělovlasý orel, bílý kojot, bílá myš). Prostě jak se mu zlíbilo.
To zní jako dobré přezdívky do klece.
Že jo? Oficiálně mám přezdívku Srbská ocel, ale ta se mi nikdy nelíbila. Vymysleli mi ji parťáci v týmu a i když roky říkám, že nechci, aby mi tak lidi říkali, nemůžu se jí zbavit.
Tak že byste to zkusil teď v Česku? A povězte, to jste měl vlasy jako albín, nebo byly prostě světlé?
Když budou fanoušci Oktagonu chtít a bude se jim třeba White-headed eagle líbit... Můžu vám poslat fotky, jak jsem vypadal, jestli si myslíte, že to lidi pobaví.
Mluvil jste o bratrovi. Teď byste ho už asi přepral, ne?
Asi jo, nevím. Rozhodně ho porážím v basketu. Já mu ale musím za spoustu věcí moc poděkovat, odmala jsme oba byli soutěživí. A tím, že byl starší, mě nutil, abych se mu vyrovnal. Bez něj bych asi neměl takovou touhu zesílit a zlepšovat se. Teď žije se mnou v Coloradu, opravuje tu domy.
Život v Denveru vám vyhovuje?
Já tu jsem z života nadšený, kdybyste viděl ty hory, ideální na snowboard nebo lovení... Příroda je tu vážně nádherná a lidi vřelí. Poprvé v životě cítím, že mám domov, kde jsem opravdu spokojený.
Povězte mi o tom lovení, prý umíte zacházet s lukem a šípy.
Už jako dítě jsem sledoval filmy o kovbojích a indiánech a když jsme si pak na ně hráli, vždycky jsem musel být indián. Neexistovalo jinak, měl jsem takový malý luk se šípy. A když jsem se přestěhoval do Spojených států, zjistil jsem, že se tomu tady věnuje docela dost zápasníků. Zkusil jsem to taky a zamiloval se.
Do čeho přesně?
Je to naprosto uklidňující činnost. Přečetl jsem spoustu japonských knížek o zen filosofii v lučištnictví, Japonci jej považují za způsob meditace. Opravdu, když se do toho pustíte a třeba čtyři hodiny střílíte na terč, pohltí vás to. A přijde vám, že jste se tomu věnovali sotva pět minut. Úplně se v tom ztratíte.
Co jste už dokázal ulovit?
Zatím pouze jelena. Lovil jsem i losa nebo medvěda, ale bez úspěchu. Ono to totiž není vůbec jednoduché. Největší potíž v lovu lukem spočívá v tom, abyste se dostal ke zvířeti dostatečně blízko. S puškou zabijete na vzdálenost 400 metrů, ale s lukem musíte dojít na 30 metrů. Zvířata vás většinou ucítí nebo uslyší a zmizí.
To chce asi pořádnou trpělivost.
Znám lidi, kteří za deset let neulovili jediné zvíře. I já se první roky hlavně učil, jak pracovat s pachem, jak ho zakrýt, jak se obléct, abych splynul. A to si stejně užívám nejvíc. Nemám potřebu zabíjet zvířata. Když se mi podaří něco chytit, super, strčím si do ledničky kvalitní maso. Ale když ne, nic se neděje. Užívám si času v lese. Vypadnu na pět dní bez telefonu a televize a stanu se součástí přírody.
Prý umíte i tančit, konkrétně breakdance.
Jéžiš... No jo, věnoval jsem se tomu v dětství (smích). Zvládl bych i salsu, latinskoamerické tance. Teď hodně jezdím na skateboardu a všiml jsem si, že i v Česku to je populární. Možná příště dovezu i svůj, akorát kvůli MMA nesmím moc blbnout. Dřív jsem na něm uměl docela šílené věci, teď se spíš projíždím.
Zdá se, že jste docela všestranný člověk.
Zajímá mě život. Občas se stane, že mi zápasení bere moc času a mě to přestane bavit. Potřebuju se odreagovat u něčeho jiného, abych se těšil zpátky na žíněnku. Zahraju třeba na bubny, jdu do hor, zatančím si... Baví mě, když s tělem dělám něco, na co třeba není zvyklé.
A kdy vás uvidíme znovu v Česku?
Ještě nevím. Snad na podzim, mám kontrakt na tři zápasy a vedení mi řeklo, že je šance jít i o titul. To mě zajímá.
