Vyrůstal pouze s matkou, otce pořádně nepoznal, během dospívání si tedy musel hledat jiné vzory. Ale nevybral si dobře. Zalíbení našel v lidech, kteří si na živobytí vydělávali prodejem drog a dalšími činnostmi za hranicemi zákona. “Vždy jsem k nim vzhlížel, chtěl jsem být jako oni,” přiznal v rozhovoru pro Oktagon. Jako dítě si však neuvědomoval, že se s tímto životním stylem pojí jistá rizika.
To poznal až ve chvíli, kdy sám okusil život drogového dealera. Už ve 13 letech prodával marihuanu, brzy si přišel na pěkné peníze, přičemž začal přemýšlet o tom, že přestane chodit do školy. “Tehdy jsem si říkal, že to nepotřebuju, že škola je pro ubožáky, kteří jednou budou pracovat v McDonaldu.” Následně se sice dostal na hotelovou školu, dokonce skoncoval s kariérou dealera, minulost ho ale doběhla. Kvůli dřívějším prohřeškům a špatné pověsti byl ze školy vyloučen, vrátil se tedy na šikmou plochu. “Obvinili mě z ozbrojeného vloupání, což jsem paradoxně neudělal. Byl jsem sice drogový dealer, rval jsem se na ulici, ale nikdy jsem nevykrádal baráky.”
Do basy se mu samozřejmě nechtělo. “Řekl jsem si, že rozhodně nepůjdu sedět kvůli něčemu, co jsem neudělal. Byl jsem mladý, naivní, tak jsem utekl. Asi jsem neměl, ale jsem rád, že jsem to udělal, protože jinak bych se nikdy nedostal k bojovým sportům.” S velkým štěstím proklouzl kontrolám a z Anglie se vlakem dostal do Francie. Následně obletěl půl světa, až nakonec zakotvil Malajsii.
A tam poprvé vyzkoušel brazilské jiu-jitsu, do kterého se okamžitě zamiloval. Nejprve musel velmi rychle spolknout vlastní hrdost, protože mu dávaly zabrat i dvanáctileté děti, širokou škálu technik mu názorně předvedl i tamní trenér. “Během pěti minut jsem asi čtyřicetkrát odklepal,” zasmál se při vzpomínce na své začátky. “Od té doby jsem začal chodit třikrát denně na trénink.” Krom BJJ vnesl do svého života řád, disciplínu a nový směr, což byla další příjemná změna.
Nově nabyté dovednosti si brzy vyzkoušel na turnajích, dokonce reprezentoval Velkou Británii na světovém šampionátu, byť stále patřil mezi hledané osoby. Příležitost uviděl v MMA. Zjistil totiž, že si většina bojovníků s jeho BJJ neumí poradit. Dostal se až do finále Malaysian Invasion, kde získal první amatérský titul. Zároveň se ale provalilo, že se po něm shání policie, jeho gym se ho tedy zřekl. Další cesta vedla do Irska, v Dublin Combat Academy se raději rovnou svěřil se svou kriminální minulostí.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Brzy se naskytla další velká příležitost, a sice titulový zápas v Belfastu, tedy na území Anglie. Rock samozřejmě riskoval, že si pro něj přijede policie, už se mu ale nechtělo utíkat. “Už jsem se schovával asi osm nebo devět let. Jestli mě chytí, tak mě chytí.” To se nestalo, na turnaji Clan Wars 39 získal první titul šampiona mezi profesionály. Během první obhajoby už ale tolik štěstí neměl. “Byl jsem knockoutován a pak mě zatkli,” zasmál se. Paradoxně šlo o první turnaj, na který se přijela podívat jeho matka s bratrem.
Následně si musel odsedět celých šest měsíců. “Nebylo to nic hezkého, nikomu bych to nedoporučoval. Bylo to asi nejhorší období v mém životě.” Těžké chvíle ale přečkal, po propuštění okamžitě zakotvil v Next Generation MMA v Liverpoolu. Od té doby se do tělocvičny vrací každý den, dokonce získal další dva tituly.
Následující řádky svého strhujícího životního příběhu napíše v Oktagonu, kde ho v sobotu přivítá houževnatý Arthur Lima (10-2-1). Shem Rock (8-1) odhaduje, že Brazilce utáhne hned v prvním kole. “Je jedno, s kým bojuju, vidím jenom tělo. Můžeš být kdokoliv, ale to já nevnímám. Není to hra, není to zábava, je to boj na život a na smrt. Když ho nesestřelím, tak sundá on mě před mojí rodinou. A to nedopustím.”
“Budu největší hvězdou Oktagonu,” řekl závěrem, přičemž dodal, že si chce dojít pro pás v lehké i pérové váze. “Věřte mi, lidé si budou pamatovat mé jméno.”
Vstoupit do diskuze (0)