Měla prasklou lebku i obratel, krvácení do mozku a několikanásobnou zlomeninu nohy, v níž má stále šrouby. Lékaři jí nedávali moc šancí, že bude opět vrcholově sportovat. A že bude mistryní Evropy ve smíšených bojových uměních, tomu věřil málokdo.
Jenže Veronika Zajícová koncem září ve finále šampionátu pořádaného asociací GAMMA v gruzínském Tbilisi ve váze do 52,2 kilogramu porazila zkušenou Zejnu Krantic, někdejší světovou i evropskou šampionku z Bosny a Hercegoviny.
„Moc si toho cením. Uspět mezi ženami není vůbec snadné. Tam je konkurence o hodně větší oproti mládežnickým kategoriím,“ říká devatenáctiletá bojovnice z Krnova. Po vážné nehodě měla hned jasno, že se do klece vrátí.
„Když jsem se v nemocnici probrala, panikařila jsem, že druhý den nestihnu trénink,“ vzpomíná na krušné okamžiky. „K tomu jsem měla za několik měsíců jet na mistrovství světa, kam jsem se těšila. Byla jsem v šoku, že nemohu trénovat. Přestože jsem měla polámané nohy, přemýšlela jsem, jak to udělám, abych šampionát stihla.“
BACK TO TOP
.
.
.
.
.
#motivace #mmacz #czmmafighter #mma #fighter #boxing #sport #workout #BacktoTOP
Pochopitelně na něm chyběla. V nemocnici byla měsíc. Propuštění si doslova vynutila. „Každý den jsem jim tam brečela, že už chci domů, že potřebuji trénovat.“
Lékaři namítali, že to nejde, že do klece už nepůjde. „Vůbec jsem je neposlouchala a jen si přála, aby mě pustili třeba celou zafačovanou. Postupně jsem je zlomila, až mi řekli: No tak si dělej, co chceš.“
Když se dostala domů, hned s berlemi a zpevňujícím límcem kolem krku skákala do fitcentra.
Nebyl to moc velký risk? „Byl,“ přiznává. „Ale říkala jsem si, že buď to bude horší, anebo se můj stav zlepší. Naštěstí se zlepšil.“
Rodiče se o ni báli, leč nic nezmohli. „Byla k neudržení,“ říká její otec Radek Zajíc. „Byl jsem ale u jejich tréninků, abych na ni dohlédl, u každého posilování. Hlídal jsem, aby námaha byla přiměřená jejímu stavu.“
Najal i trenéra Antonína Pavlíčka. „A k tomu shodou okolností s ní ve fitku trénovala rehabilitační sestra, která ji v krnovské nemocnici měla na starosti. Verču korigovala, co a jak může, a co ne. Oba nám moc pomohli,“ míní Zajíc.
Injekcí se už nebojí
Viník nehody se Veronice Zajícové omluvil písemně. Soudce mu dal dvouletý podmínečný trest vězení a na dva roky mu odebral řidičský průkaz.
Dá se říct, že nadějnou sportovkyni prodělané utrpení zocelilo do dalších zápasů?
„Ano,“ odpovídá bojovnice. A s úsměvem dodává: „Už jen v tom, že jsem se přestala bát injekcí. Z těch jsem vždy měla úplnou fobii. A po tom všem, kolik jsem jich v nemocnici dostala, jsem si na ně zvykla. Samozřejmě jsem si uvědomila, že jsem mohla umřít, co vše se mohlo stát, že jsem už nikdy nemusela trénovat, bojovat. To bych se asi zhroutila. Naštěstí mohu jít dál za svým snem.“
Chce být profesionální šampionkou elitní organizace UFC. „Mít pás,“ říká. „Chtěla bych být v Česku hned druhá po Procházkovi (letošní mistr světa v polotěžké váze – pozn. red.). Doufám, že mě nikdo nepředběhne, protože máme několik výborných holek. Jsou tam Pudilová a Bledá. Musím se do UFC co nejdříve dostat.“
Jak daleko k soubojům v UFC má? „V prosinci bych měla mít první zápas. Moc dlouhá cesta to nebude, když budu makat a nasbírám několik profiduelů. A vyhraju je!“
Sebevědomí mladé bojovnici nechybí. „To mám,“ směje se.
Příští rok by měla startovat také na mistrovství světa, které by mělo být v únoru na Bali. A vypořádat se musí i s přechodem na jinou střední školu doma v Krnově. Ze střední odborné školy dopravy a cestovního ruchu přešla na průmyslovku, obor autotronik. „Budu se muset naučit něco o autech,“ podotýká.
Tančí už jen v kleci
Proč si Veronika Zajícová vybrala bojová smíšená umění, tedy MMA, když se jako malá věnovala tanci?
„Spíše mi je vybral otec,“ tvrdí. „Chtěl, abych dělala nějaký bojový sport. Dal mě do aikida, ale to mě nebavilo. Tak jsem šla na box. Jenže ten je takový moc jednoduchý. MMA bylo hodně známé a populární. A k tomu je komplexnější. Tam mohu kopat, zápasit na zemi, to je mnohem lepší. O hodně více mě baví i tréninky.“
Jak říká, tance nechala kvůli neshodám s holkami. „Moc jsem si s nimi nesedla. Furt se pomlouvaly, řešily, co si koupí, a na to moc nejsem. To, že jsem s klukama, mi sedí více. Neřeší hlouposti.“
Baví ji i to, že se od ostatních dívek odlišuje. „Moc jich bojové sporty ani box nedělá.“
Byť se stále připravuje v Box Clubu Krnov u trenéra Stanislava Ivanova, převážně trénuje v Ostravě v Jayman MMA Fighting Systems (JMFS). „V Krnově není žádný MMA klub, který by mě posunoval dále. V Ostravě trénuji u Kuby Mullera, který je asi nejlepší v Česku. Dělal i rozhodčího v UFC.“
Často i čtyřikrát týdně tak jezdí odpoledne z Krnova vlakem do Ostravy a domů se vrací až v noci. „A když mám zápas, cestuji kolikrát i do Havířova, kde má klub také svou základnu,“ dodává bojovnice, již podporuje i Centrum individuálních sportů Ostrava.
