Článek
Po cenné zkušenosti v BKB tak šestatřicetiletý Pernica zavítá do ještě slavnější ligy, kde se po čerstvě podepsané smlouvě utká s domácím bijcem Lewisem Keenem. A jelikož českému bojovníkovi odpadl původní soupeř, musel se přizpůsobit. „Řekli mi, že jediná možnost, jak zápasit na tomhle turnaji, je, abych udělal váhu 70 kg. Chtěl jsem váhovou toleranci, budu tak moci mít o jedno kilo navíc," vysvětluje Pernica, který v těchto dnech intenzivně hubne. Ve čtvrtek přijde na řadu odlet do Londýna a následný přejezd do Newcastlu, kde nejprve proběhne tisková konference, vážení a poté se už půjde na věc.
Čeká vás premiéra v organizaci BKFC. To je nejvyšší liga boxu bez rukavic, viďte?
Přesně tak. Je to americká soutěž, kde mají svoje lidi. Jednoho mají například pro Ameriku, Evropu či Velkou Británii. Různě to míchají. Matchmaker, který si mě vybral, mě nejprve viděl zápasit v Londýně v organizaci BKB. Můj soupeř pak šel bojovat právě do BKFC, kde udělal zápas večera. Na to konto se mi ozvali, zda u nich nechci rovněž zápasit.
Je to tedy smlouva na jeden zápas?
Já mám konkrétně na jeden zápas. Měl jsem mít původně jiného soupeře, podepisoval jsem kvůli tomu spoustu papírů. Teď jsem podepisoval vše znovu, ale s jiným jménem.
Podle čeho si organizace zápasníky tedy vybírá?
Mají na to svoje lidi, kteří to sledují. Převážně to ale hledají podle zkušeností. Borec musí mít nějakou bojovou historii a být úspěšný. Musí mít za sebou kvalitní zápasy, a podle toho si vyberou. Také chtějí různé fotky - zepředu, z boku, ze zápasů a podobně. Pak to vyhodnotí a daného zápasníka nominují. U mě to ale bylo díky zápasu BKB v Londýně, kde jsem měl těžkého soupeře, který předváděl dobré zápasy. Já jsem s ním svedl vyrovnaný duel, a proto si mě vybrali.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Je zápasení v BKFC splněným snem?
BKFC je nejvyšší meta. Ani by mě nenapadlo, že sem dostanu. Byl jsem už rád, když jsem se nedávno dostal do BKB, což je nejstarší organizace. Dlouho jsem to sledoval na internetu a v tu dobu by mě nenapadlo, že se dostanu třeba i sem. O BKFC jsem ani nepřemýšlel, že bych tam mohl vůbec být...Nejvyšší meta je tedy přede mnou. Jdu si užít boj pěkně na pět kol v nejlepší soutěži na světě.
V čem se liší zápasení ve světě a v Česku?
Rozdíly jsou jak v penězích, tak třeba i ve věcech, které po mně nikde jinde nechtějí. Například rozpětí paží, velikost pěsti, testy na HIV či hepatitidu, odběry krve. Chtějí úplně všechno. Musel jsem kvůli tomu oběhat všechny doktory, kteří mi udělali různá vyšetření. Zajímavé je také to, že člověk cestuje po světě. Teď budu mít hezký hotel, kde je sauna, bazén či posilovna. Umí se o zápasníky dobře postarat.
V České republice jsou ale zápasu bez rukavic rovněž na vzestupu, viďte?
Jde to nahoru, říkám to delší dobu. Mám vlastní organizaci RedNeck, kde jsem se zápasy bez rukavic začal úplně jako první. Říka jsem, že to chce chvíli čas, než se to k nám dostane a myslím si, že to bude mít ještě velký úspěch. Chce to ale chytit za správný konec. Nemůže se z toho udělat nějaká bizarní show typu Clash of the Stars. Nebo zbytečné trash talky, kde borci na sebe plivou. Nemyslím si, že to tomuhle sportu pomůže. Kdyby to ale bylo na mně, tak by to bylo v profesionálním stylu.
Jaký tedy máte názor na organizace, kde se perou influenceři a podobně?
Jsou to bizárnosti a je to spíš byznys. Já to ale vůbec neberu jako sport, nebo něco plnohodnotného. Myslím si, že společnost na to degeneruje a proto se jim líbí tyhle hovadiny. Neříkám, že se také nepodívám na nějakou šílenost, člověk se podívá za zasmání...ale tohle je takový bizár.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V nedávném prohlášení se Česká boxerská asociace (ČBA) proti zápasům bez rukavic veřejně distancovala. Co jste tomu říkal?
Zaznamenal jsem to. Tihle lidé ale vůbec neví, jak to v tomhle sportu chodí. Neznají to. Buď vidí jen nějaké lokální zápasy bez rukavic, které jsou špatně uchopené a jsou vyhrocené tak, že to člověku může připadat, že je to pro blbce. Kdyby to ale znali tak, jako já to znám ze světa, tak je to na úplně jiné úrovni. Daleko to předčí celý box u nás. Bohužel je to tak. Oni třeba nadávají, ale box u nás se za poslední léta moc neposunul. Možná vůbec. Nejsou schopni udělat pořádný galavečer. Až teď s tím začal něco dělat Patron Boxing. Jinak to jsou turnaje, kam jezdí borci na porážku a pak je pošlou do Anglie, kde padnou v prvních kolech. Nemá to žádnou úroveň.
Čím si tedy vysvětlujete, že se box u nás neposouvá?
Je to lidmi, co to pořádají a dělají. Dělají to špatně. Proto třeba MMA, jako například Oktagon, zná úplně každý. Je na vrcholu. Přitom půlka startovky jsou průměrní až podprůměrní borci. Někteří, neříkám, že všichni. Pak tu jsou samozřejmě vynikající borci. Můj kamarád Ondřej Novotný (spoluzakladatel Oktagon MMA - pozn. red.) to umí dobře uchopit, zpropagovat a z průměrných bojovníků udělá hvězdy, které zná každý v republice. Dělá to dobře, proto na to chodí tolik lidí. Přitom box je tu mnohem déle, mohli to také tak udělat. Místo toho pořádají amatérské ligy po sokolovnách, vesnicích, kde na to přijde parta důchodců, kteří si dají pivo. Nikoho to nezajímá, není to zajímavé. Nemá to náboj, jako to mělo dřív.
V prohlášení rovněž stálo, že v boxu holých kloubů dochází k vážným zraněním. Jaké jste vy zažil ty nejhorší?
Osobně mám tři zlomeniny ruky. Jednu mám sešroubovanou, druhou zadrátovanou. Je ale potřeba říct, že všechny tyhle úrazy, jsou ze zápasu v rukavicích. Žádný bez rukavic. Ruka se dá zlomit všude. Nevidím to tak černě, jak se říká, že je to strašné. Nemyslím si, že je tam moc velký rozdíl, jako když se zápasí třeba v malých MMA rukavicích. Měli by spíš sledovat, jak to funguje ve světě a nebýt zabrzdění. Nechci nikoho urážet, ale sami pro box moc neudělali. Za ty roky by ho měli u nás posunout na vysokou úroveň. Znám kluky, co jsou třeba několikanásobní mistři republiky, v amatérech mají třeba 100-200 zápasů v boxu, ale nikdo je nezná. Nikoho nezajímají. Nemají sponzory ani partnery. Víc je bude zajímat nějaký kluk, co má za sebou dva zápasy v Oktagonu.
