Historie
S rozvojem osvícenství v Anglii počátkem osmnáctého století přichází mistr šermu Angličan James Figg s myšlenkou šermovat holýma rukama. V roce 1719 zakládá v Londýně první školu ušlechtilého způsobu sebeobrany, která záhy přitahuje zájem obyvatel Londýna. Figgův způsob sebeobrany nazývaný pugilism měl ale daleko do současných pravidel boxu. Bojovalo se bez pomocí rukavic (tzv. bare knuckle) a byly dovoleny i zápasnické chvaty a kopy.
Zlatá éra pugilismu šla v Anglii ruku v ruce s průmyslovou revolucí a s obdobím regentství Jiřího IV. počátkem devatenáctého století. Jiří IV. Byl velkým fanouškem pugilismu a pravidelně navštěvoval turnaje zvané prizefighting. Boxeři (pugilisti) té doby se těšili mimořádné popularitě ve všech třídách společnosti. Jména Daniel Mendoza, Richard Humphries, John Jackson, John Gully, Tom Cribb nebo jeden z prvních úspěšných boxerů tmavé pleti Tom Molyneaux vyprodávala ochozy, kam se vešlo i dvacet tisíc diváků.
Během průmyslové revoluce docházelo k migraci obyvatelstva do měst a ke vzniku chudinských čtvrtí. Tyto radikální změny ve společnosti vedly k postupnému úpadku pugilismu. Pugilism klesl v polovině devatenáctého století na úroveň zápasu s bojovými plemeny psů, kohoutích zápasů apod. Kolem zápasů se pohybovala spodina společnosti a zkorumpovaní boxeři prodávali své zápasy gamblerům. Kapitolou samu pro sebe byli fanoušci, kteří si nezadali se současnými rowdies. Železnice je odmítala přepravovat na zápasy bez policejního dohledu. Na Pugilism přestávali chodit lidé ze střední a vyšší třídy, navíc tyto souboje začaly být zakazovány kvůli vysokému nárůstu kriminálních činností. Do popředí viktoriánské společnosti se dostávalo boxování v rukavicích a Pugilism postupně zanikal.
